Jdi na obsah Jdi na menu

Den, kdy jsem ti odpustila

 Den, kdy jsem ti odpustila

Zvláštní, myslela jsem, že spálit ty všechny fotky bude snazší. Jenomže já tu teď sedím v  prosincovém podvečeru v pátek večer u krbu a odhodlávám se zničit poslední vzpomínky na Niela. Tedy poslední hmotné vzpomínky…

Vzpomínám si, když jsme se viděli poprvé. Byl horný letní den a já šla na nějakou oslavu narozenin kamarádky bratrancova kamaráda, či co. Spousta neznámých lidí  a já si nějak nemohla zapamatovat jména i když se mi všichni horoucně představovali a třásli mi rukou jako bych snad vynalezla lék na rakovinu. Všichni byli přátelští a evidentně milovali to svou zahradní party, kde se mohli ukázat jak moc mají peněz. Byl tam i on… I když jsem si ho na první pohled nevšimla. Snad proto, že se permanentně distancoval od společnosti, popíjel pivo a zíral na řeku, která protékala vedle zahrady. By takový zvláštní a tajemný a možná, že právě to mě na něm fascinovalo. Byl jiný než okolí a přesto měl v očích podivné kouzlo. Stála jsem u stolu s chlebíčky a nenápadně ho pozorovala. Jeho tmavé vlasy, které měl střižené na ježka, bílá košile, která byla zapnutá jen na  dva knoflíky a seprané značkové džíny. Vypadal nebezpečně, sexy a byl si toho vědom. Jakoby věděl, že může mít každou, na kterou si ukáže, ale v podstatě jen hledá sám sebe. Působil na mě trochu jak bohém, který si jen užívá života a myslí, že může dostat vždy to, co chce. Asi to bude pěkný proutník a láme jedno srdce za druhým… Přemýšlela jsem o něm a při tom jsem se cítila být ohromně chytrá a všímavá. Přece nejsem nějaká naivní husa, ne? V jednu chvíli jsem se na něj zadívala opravdu pečlivě  a možná jsem ho i trochu litovala. Je to jistě umělec s rozervanou duší a nepoznal pravou lásku. Jak jsem ho tak pozorovala a snažila se na něm najít ty nejhorší vlastnosti, samozřejmě čistě z vědeckého postoje, tak si asi všiml, že se a něj dívám a podíval se na mě. I pře několik metrů, které nás dělili se mi zadíval do očí a rozpačitě se usmál. Páni, líbím se mu, určitě se mu líbím. Je vážně moc hezký a má pěkně vypracovanou postavu, možná ani není takový, jaký se zdá být. Jistě je romantický a nesmělý. Otočím se k zákuskům, aby neviděl moje přehnané nadšení a snad i červenání. Uh, to by bylo trapné.

„Věděla jste, že dnes je nejteplejší den v roce?“ řekl kdosi za mnou.

Otočila jsem se a tam stál ten kluk. Z blízka vypadal opravdu krásně. Což se spoustě lidem nestává. Z dálky vypadají dobře, ale z blízka nic moc.

Dívala jsem se na něj a pokoušela se o inteligentní výraz, i když si myslím, že se mi to moc nedařilo.

„Eh, to jsem netušila… Vážně?“

Pobaveně se na mě usmál a já poprvé zblízka viděla jakousi jiskru v jeho očích. Smál se a působil neodolatelně.

„Niel Norven, těší mě..“ podával mi ruku.

V tu chvíli jsme doufala, že nemám někdy na šatech zbytky salátu z chlebíčků.

„Larisa, taky mě těší… To je hezká party.“ Poznamenala jsem.

„No jo, moji rodiče jsou celý žhaví do pořádání takových akcí a já tu musím být, aby mě měli stále pod dohledem.“ ušklíbl se.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to řekl proto, aby na mě udělal dojem, že má zazobané rodiče nebo to, že dokáže být dokonale nad věcí.

„Myslím, že jsou moc milí.“ Vím, trošku klišé, ale je to sychrovka, když nevíte co říct.

Opět se usmál, ale ne upřímně, spíše ironicky. Věděl, že i moje pochvala nebyla upřímná, ale spíše zdvořilostní. Ani jsem netušila, kdy jsou jeho rodiče, jen jsem věděla, že uspořádali tu party.

„Nechceš se odsud vytratit?“ zašeptal mi spiklenecky do ucha.

„Třeba do nějakého keře?“ podotkla jsem sarkasticky.

„No dovol, copak jsem nějakej úchyl?“

„No to přece nemůžu vědět, vždyť tě vůbec neznám…“

„To je pravda, ale pojď prosím. Jsem úplně normální kluk. Můžeme si jen povídat, pokud budeš chtít…“

„A nemáš tu někde svojí holku?“

„Ne, s nikým nechodím, tak pojď, bude to fajn, uvidíš..“

Nevěděla jsem jestli mu můžu věřit, ale šla jsem. Spoléhala jsem na štěstí, že opravdu není žádný úchyl nebo masový vrah.

Šli jsme společně cestou k lesu…

„Nebudou se o tebe vaši bát?“ rýpla jsem si.

„Ne, není mi už 5, aby mě hlídali na každém kroku…“

„Ale vždyť jsi před chvílí říkal, že tě pořád hlídají..“

„Já vím, ale to máš fuk. Teď se stejně baví s Larsnovými a když tam chvíli nebudeme, tak se nezblázní.“

„A kolik ti vůbec je?“ vyzvídám

„V srpnu mi bude 19.. A tobě?“

„V červnu mi bylo 17…“

„Tak to je fajn…“

„Jo to je…“ usmála jsem se na něj.

Pak jsme si ještě povídali o škole a podobně a všechno se zdálo být na dobré cestě.

Když jsem přijela domů měla jsem růžové brýle a byla zamilovaná. Představovala jsme si jak asi budou vypadat naše děti, jakou budeme mít svatbu….

Od toho dne jsem s ním byla ještě několikrát na rande, než přišla ona osudová noc…

Seděli jsme spolu u řeky, drželi se za ruce a on mě poprvé políbil. Nebránila jsem se, spíše naopak, moc se mi to líbilo. Byla to romantika. Měsíc svítil na řeku, která se krásně třpytila a v trávě byli slyšet cvrčci.

„Lariso, moc tě chci!“ zašeptal mi Niel do ucha.

Byla jsem zmatená a necítila jsem se být připravená. Jistě Niela jsem milovala a moc mi na něm záleželo, ale proč to nemohlo zůstat jen u pusy? To bylo fajn.

„Niele, víš, já ještě nechci..“

„Prosím, Lariso….Jsi tak krásná v tom měsíčním svitu…“

„Ne, já se na to ještě necítím Nieli.“

„Jestli mě miluješ, tak to pro mě uděláš.“ Řekl smutně…

Připadala jsem si provinile. Asi bych to měla udělat. Možná se bojím zbytečně. Třeba na tom opravdu nic není. Vždyť spolu přece chodíme. Přemýšlela jsem a Niel mě stále osahával. Bylo vidět, že mě opravdu chce, ale chci to i já? Ano miluju ho, ale je to správné to udělat?

Pochybovala jsem o všem a hlavně o sobě. Myslela jsem, že můj názor není důležitý.  A vlastně jsem ani v tu chvíli neměla jasný názor.

Jak na mě Niel stále naléhal, tak jsem svolila. On byl asi rád a já doufala, že bude vidět, jak moc ho miluju. Je to přece důkaz lásky, ne?

Nemůžu říct, že bych si to užívala, spíše jsem jen čekala až to skončí a k mému štěstí brzy skončilo. Připadala jsem si divně, jako zneužitá, ale proč? Vždyť jsem mu to dovolila. Vždyť je to můj kluk. Vždyť by to tak mělo být…. Ne snad, že by mě něco fyzicky bolelo, teda až ne otlačené lokty, ale spíše psychicky jsem si připadl divně. Neuměla jsem to popsat nebo nějak definovat.  Snažila jsem se vsugerovat si, že to tak není, že jsem prostě jen hloupá a vše je správné.

„Niele?“ chtěla jsem mu něco ještě říct, ale on mě neposlouchal.

„Sorry baby, musím už jít, čau.“ A odešel.

Odešel jen tak a nechal mě tam jako bych byla jen nějaký použitý kapesník co použije a odhodí. Baby? Tak mi nikdy předtím neříkal. Co se to s ním stalo? Byl tak milý a teď? Jakoby to byl jiný člověk…

Šla jsem tedy sama v noci domů. Sice t nebylo nějak extrémně daleko, ale i tak…

Další dny jsem mu volala, psala, volala, psala a nic. Neodepisoval, nebral telefon a já netušila co se to s ním děje. Možná jsme nebyla dost dobrá. Možná jsem řekla něco, co ho urazilo. Možná nejsem dost hezká. Možná, možná, možná…. Ach, ty myšlenky mě sžíraly a nevěděla jsem, co jsem udělala špatně.

Tak nějak mě napadlo svěřit se s tím mojí kámošce Bece, ta je zkušenější a bude vědět.

„No a pak po té noci mi vůbec nezavolal….“ Dovyprávěla jsem jí svou lovestory.

„A jak, že se ten tvůj Niel jmenuje celým jménem?“

„Norven… Niel Norven..Proč?“

Beca vytřeštila oči, až ji vypadla řasenka, se kterou se právě malovala, z ruky.

„No to ne! Niel Norven, ten největší sukničkář v okolí je ten tvůj kluk? Holka kde jsi nechala rozum? Navíc má holku z vejšky...“

„Co? Jak holku? Jak sukničkář? Říkal, že nikoho nemá a že mě miluje a že jsem nejkrásnější holka…“

„Prober se.. Niel Norven je známý svou pověstí. Oblbuje holky a až se s ním nějaká vyspí, vykašle se na ni. K tomu si udržuje solidní vztah s Valerií z vejšky, aby ho rodiče neprudili, že nemá vážný vztah.“

„Jak to, že jsem to nevěděla?“

„Vybírá si pouze holky, které nezají jeho pověst. Myslíš, že by mu na ty jeho sladký řečičky některá skočila, když ví, co je zač? Prostě jsi jen další holka se kterou si užila on si může udělat další čárku na svým seznamu.“

Najednou mě polila vlna vzteku. To je takovej hajzl! Tak já si připadala ještě provinile a on si jen užije a odejde? Tak to ne!

„A jak dopadly ty holky, který odkopnul?“

„Neznám všechny, ale Nicky Strone se začala chronicky přejídat a přibrala 40 kg, Anabell Hedrott přestala mluvit s lidmi, Silvia Depron se stala lesbou a Gaby Holding se odstěhovala někam do Kanady. Takže je to taky moc nevzalo…“

V tu chvíli jsem si uvědomila, že tím, že se ze mě stane blázen nčeho nedosáhnu. Niel se nezmění a stejně jsem mu ukradená. Chtělo by to spíše vymyslet pomstu. Ne jen za mě, ale za všechny ty holky, které donutil, aby se do něj zamilovali a pak je jen sprostě využil.

„Hej a odkud to všechno víš Beco?“

„Můj kluk je jeho brácha, mám to z první ruky…“

„Cože? Stefan je jeho brácha? To jsem netušila.“

„No on to moc neroztrubuje.“

Podívala jsem se spiklenecky na Becu.

„Myslíš, že bys mi mohla pomoct s plánem jak zničit Niela?“

„Ani nevíš jak ráda. Moje sestřenka se kvůli němu chtěla zabít…“

„Co, tvoje sestřenka s ním něco měla?“

„Ne to ne, ale byla do něj 5 let platonicky zamilovaná.“

„Jo aha… No takže teď musíme vymyslet jak ho zničit.“

„A ty máš nějaký nápad?“

„Co je pro něj nejdůležitější? Názor jeho vlivných rodičů, kteří určitě nic netuší, jakého mají syna.“

„No jasně, ten kluk má dvě tváře a dokáže se dokonale přetvařovat, aby dostal to, co chce.“

„Prostě rozmazlenej spratek“

„Přesně…“

„Jak to ale uděláme? Když to jeho rodičům řekneme, tak on to popře. Bude to tvrzení proti tvrzení.“

„Navíc se bude ohánět tím, že má holku na vejšce a proto nepotřebuje mít další holky. Valerie je fakt skvělá partie a o ni on rozhodně nechce přijít…“

„Jenomže taky nechce přijít o letní dobrodružství s naivníma holkama…“

„Pravda…“

„Proto musíme vymyslet něco, co nemůže popřít. Sehnat nějaký důkaz!“

„No ale kde ho chceš sehnat? Myslíš, že si vede deníček nebo co?“

„To netuším a vloupat se do jeho pokoje nemíním…

Chvíli jsme mlčely a nevěděly, jak sehnat ten nejlepší důkaz, když v tom mě něco napadlo….

„Kolik je tvojí sestřence?“

„18, proč?“

„A Niel ji nezná, že?“

„No asi ne…“poznamenala znuděně a v tu chvíli ji to docvaklo… „Počkej, snad nemyslíš, že by byla…“

„…volavka? Jo, myslím. Měla by vědět všechno to, co jsem já, ani ty ostatní holky nevěděly a tak ho může dobře nachytat…“

„Ale jak chceš sehnat důkaz?“

„Říká ti něco pojem skrytá kamera?“

„To je super nápad, jak tě to napadlo?“

„Ále, viděla jsem to v jednom špionážním filmu…“

Potom jsme zašly za Becy sestřenkou Tracy…

„Ahoj Try, (tak ji říkala Beca)pamatješ ještě na Niela?“

„Na toho blbečka? Ne, tak na toho jsem dávno zapomněla…“

„A jak je to dlouho?

„No asi tak 14 dní, proč jste tady vůbec? Tebe ani neznám…“ podívala se na mě…

„Ahoj Tracy, jsem Larisa a chodila jsem s Nielem  a chtěla jsem se zeptat…“

Tracy povytáhla obočí pohrdavě se na mě podívala a poznamenala…

„Jo, tak chodila? O mé existenci za celých 5 let ani nevěděl…“

„Vždyť ses ani nikdy nepokusila s ním mluvi…“ podotkla Beca.

„No to sice přímo ne, ale mohl si mě všimnout… Jenomže to ne, vždy se zajímal více o holky, které nenosí brýle jako já a takový nemožný šaty…“

„Tracy, Niel je parchant a vůbec ti za to nestojí aby ses kvůli němu trápila. Já s ním chodila jen chvíli a jen mě využil ke svému pobavení a pak odkopl. Víš, že tohle dělá holkám?“ řekla jsem.

„No, něco jsem slyšela, ale nevěřila jsem, že by on něco takového udělal…“ přemýšlela Tracy.

„No vidíš a udělal a ne jen Larise, ale spoustě dalším holkám to udělal.“ Poznamenala Beca.

„Vážně?“ divila se Tracy…

„Jo vážně Try, tohle nám věř. My se mu teď ale chceme pomstít.“ Řekla Beca

„A jak?“ zeptatala se Tracy.

„Mysleli jsme, že by jsi ho sbalila a přitom všechno natáčela skrytou kamerou. On má na vejšce dokonce holku a to by mu zkazilo jeho image.“

„Jak ho mám sbalit? Nejsem jeho typ…“odpověděla Tracy.

„To není problém. Dáme ti nějaké pěkné šaty, namalujeme tě a upravíme a bude tě chtít. Povrchní kluci jako on se ženou jen za hezkou tvářičkou, tak ho musíme nalákat.“

Tracy si moc nevěřila a nevěděla, že je hezká, al každá holka je hezká, když ví jak se upravit nebo když má kamarádku, která ví, jak jí upravit. Beca naštěstí studovala na kosmetičku, takže make-up nebyl problém. Po několika úpravách jsme Tracy poslali za Nielem, když jsme ho viděli jak zrovna jí v nějaké kavárně. Nesmí mě vidět s Tracy, to by náš plán selhal. Před tím jsme jí důkladně poučili o tom, co má dělat a co ne. Byla připravená. Navíc je už velká holka, tak to zvládne.

Sedla si k vedlejšímu stolu a začala s ním flirtovat. My jsme ti pozorovali a až jsme se divili jak jí to jde. Byla fakt dobrá. Skoro bych přísahala, že je do něj stále zamilovaná. Ale doufám, že ví, co dělá a nenechá se moc ovlivnit svými pocity. On se chytil celkem brzy, flirtoval s ní taky a objednal jí dokonce pití. Není se čemu divit, Tracy to opravdu slušelo v modrých květovaných letních šatech. Vše poctivě natáčela na kamerku, kterou měla pod vlasy v rukávku na šatech. Uběhlo pár dní a Tracy s Nielem opravdu chodila. Oba si společné chvíle užívali, ačkoli každý z jiného důvodu. Dny plynuly a oba spolu šťatsně chodili a my jen čekali, kdy na ni vyzkouší své citové vydírání: „Oh, jestli mě miluješ, budeme spolu spát..“  Jak ušlechtilé… A  gentlemanské…

Jenomže dny a týdny plynuly a nic se nedělo. Jen se líbali, vodili za ručičku, povídali si a nic víc. Ano, slyšíte dobře a nic víc. Začalo nám to vrtat hlavou…

„Třeba má Niel nějaký intimní problém o kterém nechce mluvit.“ Dedukovala Beca zatímco se snažila nacpat si do pusy velkou lžíci zmrzliny.

„Myslím, že tím to nebude.“ Poznamenala Tracy a nabírala si už třetí lžíci jahodové zmrzky.

„Nebo třeba tento týden spal už s tolika holkama, že už prostě nemůže, hřebec jeden, vrrr..“ dodám

„Nebo došel duchovního osvícení…“ napadlo Becu

„Jako, že by se dal na budhismus?“ divila se Tracy.

„Hele, ať je to jak chce, tak to musíme zjistit. Tracy, spoléháme na tebe, jasný?“ připomenu jí.

„To bude dobrý, jen si dneska na to rande vezmi ty červený minišaty. Tomu už nedokáže odolat a všechno se v něm probudí…“

Tracy si vzala zmíněné šaty a skrytá kamera, opět důmyslně umístěná byla opět v provozu.

Procházeli se spolu v noci parkem, pozorovali hvězdy, seděli spolu na lavičce. On ase mu podívala do očí a on jí taky. Nakláněl se k ní a ona věděla, co přijde.  Jenomže, to si jen myslela, že ví. V poslední chvíli se zastavil a odtáhnul se. Ne proto, že by bylo něco špatně, že by si třeba Tracy nevyčistila zuby nebo tak, ale prostě bylo vidět, že by jí rád políbil, ale něco mu brání.

Ach ne, snad není gay… Pomyslela si Tracy…

„Víš Tracy, musím ti něco říct…“

Ne, prosím, ať není gay, neříkej to, sakra…

„Copak?“ snažila se o racionální tón hlasu.

„Dříve jsem si hrál s holkama jako s loutkama, ale ty jsi jiná. Mám pocit, že ti můžu věřit. Probudila jsi ve mně cit, jaký jsem dříve nepoznal. Myslím, že tě opravdu miluju..“

Když jsme to s Becou slyšely, myslely jsme se jsme se zbláznily… Co to říká sakra??

„Ach Niel…“řekla Tracy a pak se na chvíli odmlčela „Taky ti musím něco říct…“

Ne!! To nesmíš udělat, Sakra Tracy, měj rozum….

Niel se na ní zamilovaně podíval a políbil ji, jenomže jak ji políbil, tak ji zajel rukou do vlasů a cosi nahmatal. Bylo mu to divné tak se podíval. Ano byla to kamera. A protože není blbec, tak moc dobře věděl o co tu jde…  Sice nevěděl všechno, ale tušil, že je to něco, co mu má ublížit.

„Co to jako je Tracy?“ ptal se naštvaně, když  držel kamerku v ruce….

„Promiň, chtěla jsem ti to říct, ale…“

„…ale co? To má bejt jako nějaký sledování nebo co? Jo byl jsem parchant, ale myslel jsem, že ty jsi jiná, než ty husy…“

„Takhle o nich nemluv. Ty holky tě milovaly a já taky, ale nevšímal sis mě. Až teď, když vypadám jak barbína bys mě mohl milovat. Kašlu na tebe, jsi ubožák, jen nechápu, že to vidím až teď.“

Řekla Tracy a odešla. Odešla a nechala ho tam sedět. Stejně jako on nechával ty holky. Sice kameru zničil, takže jsme ty záběry nemohly použít, ale to je fuk. Díky to mu jsme si uvědomily jaký opravdu je a on si taky možná něco uvědomil. Teda alespoň jsem si to myslela.

Šly jsme jednoho dne kolem parku, když tam vidím Niela s nějakýma klukama a on jim vypráví o Tracy, jak ji dostal a jak je do něj zblázněná jako všechny ty ostatní holky.

Mohly jsme udělat dvě věci. Buď tam jít, vlepit mu facku a říct, že je kretén a nebo druhá možnost… Nahrát si rozhovor na mobil a poslat to jeho rodičům a jeho holce. Co myslíte, že jsme udělali? Ano, nahrály jsme to a poslali a ten kluk měl více problémů než kdy jindy, hlavně i kvůli dopisu, ve kterém zmiňuji všechny ty věci, co dělal.

Ano, byl krásný, okouzlující a měl v sobě cosi přitažlivého a ano prožila jsem s ním taky krásné chvíle, ale když bylo vše založené na lži, tak vcelku není o co stát. Pálila jsem poslední vzpomínky na kluka snů a jen doufala, že už žádná holka nebude tak naivní, aby se nechala zblbnout, protože tenhle kluk se asi nikdy nezmění. Teď už nejsem naštvaná. Odpustila jsem jemu i sobě a beru to jako životní zkušenost, ale kdybych se dnes mohla rozhodovat znovu, řekla bych určitě NE.

 

 

 

Komentáře :-)

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář