Jdi na obsah Jdi na menu

O dívce, která se neuměla smát

11. 12. 2011

 O dívce, která se neuměla smát

 

„Podívej se na ni, Jenny. Halie se zase mračí!“ šeptla posměšně Rebeca svojí kamarádce na školní chodbě.

„To teda! No jo, Halie je vážně divná… Pojď, uděláme si z ní srandu. Něco jí provedem…“ chichotala se Jenny.

„Co třeba jakoby omylem vylít kečup na její hnusné tričko?“ nabízela Rebeca.

„No jasně! Tak při obědě jdeme na to…“ radovala se škodolibě Jenny.

 

Školní chodbou zněl hlasitý smích a Halie jen  tiše procházela a přála si být neviditelná, protože moc dobře věděla z koho si Jenny a Rebeca opět utahují.

„Kéž bych byla motýlem…Uletěla bych daleko, tak daleko od všech posměváčků a zlých jazyků…“ říkala si Halie v duchu sama pro sebe. Neměla žádnou kamarádku, se kterou by mohla sdílet své trápení. O to to bylo ještě horší…

Říkali jí různě…

Ale nejčastěji „ta, co se nikdy nesměje“

Halie nevynikala krásou, chytrostí nebo vlivnými rodiči… Vlastně nebylo nic, čím by se mohla chlubit, nebo na co být tzv. pyšná… Měla dlouhé černé vlasy a tmavě zelené oči, které zářily jako drahokamy od častých slz. Halie plakala často, ale nikdo se nezajímal proč…Pro všechny byla jen „ta divná“ Nebyla zábavná, nelíbila se nikdy žádnému klukovi neměla dobré známky ve škole. Proč by jí měl mít někdo rád? Čím by si měla zasloužit lidskou lásku? Proč má někdo někoho vlastně rád? Pro jeho povahu? Pro krásnou tvář nebo pro jeho smysl pro humor či hudební talent? Proto, že nám někdy pomůže?  Nic z toho Halie neměla. Žádnou z těch vlastností pro co lidi obvykle máme rádi nebo je obdivujeme. A přesto byla lidská bytost, která by si zasloužila lásku a pochopení. Nikdo nehledal příčinu. Všichni jen zírali na obal. Na to, co bylo vidět. Ale nikoho ani nenapadlo přemýšlet nad tím, proč malá Halie stále pláče, nemluví a nepečuje o svůj vzhled. Odsuzovat uměl každý. Mnoho lidí vynášelo kruté soudy navzdory vlastním nedokonalostem. Kritizovat někoho, kdo se nám zdá být v něčem špatný či nedokonalý je tak snadné, ale je to vždy správné? Chceme aby nás někdo soudil stejnou měrou jako soudíme ty, které nenávidíme? Ne, neříkejte oni si to zaslouží, protože na nás lidech není posuzovat, kdo si co zaslouží, protože víme tak málo a myslíme, že víme tak moc.

Halie šla na oběd a doufala, že si jí nikdo nevšimne. Ovšem právě její nenápadnost dráždila její spolužačky a ty se rozhodly jí ubezpečit v jejich nadřazeném postavení tím, že jí na její tričko vylijí kečup.

Rebeca šla s nezastíranou škodolibostí k Halie a vychrstla jí kečup přímo na tričko tak, aby to viděla celá jídelna.

„Jejda. Snad jsem ti nezničila tvé jistě drahé a značkové tričko?“ řekla sarkasticky a hned na to se začala smát a celá jídelna s ní.

Halie utekla na záchody, zavřela se tam a brečela.

Proč jsou tak zlí?? Co jim udělala?

Ne, ona nic, ale to Rebeca a Jenny si jen chtějí paradoxně posílit sebevědomí na někom, koho nepovažují za vyrovnaného soupeře. Chtějí si jen něco dokázat. To, ale Halie nevěděla a proto brečela.

Na hlad zapomněla, jen si přála umřít. Její život byl v troskách, nebyl nikdo komu by se mohla svěřit…Komu by věřila a teď ještě tohle….

„Jsi v pohodě?“ uslyšela nějaký dívčí hlas.

Na koho to asi mohlo být? Říkala si Halie. Vždyť se se mnou nikdy nikdo nebaví… Asi to bylo na někoho jiného…

Po chvíli však někdo zabouchal na dveře.

„Haló, jsi tam? Je všechno OK?“

Možná si mě s někým spletla, říkala si Halie.

„Ehm, promiň, ale tady je Halie…asi jsi se spletla…“ řekla nesměla

„Já nevím kdo tam je, ale nesnáším, když je někdo nešťastný.“

Halie koukala dobu na dveře toalety a nechápala, že se o ní někdo zajímá. Ale nechtěla říct, co jí trápí…Protože se styděla a ani nevěděla jak…

„Kdyby něco, tak já jsem tu pořád. Jednak mě zajímá proč brečíš a hlavně se mi nechce na Fyziku…“ řekla dívka na druhé straně.

Halie opatrně a pomalu otevírala dveře. Na druhé straně byla Kelly, dívka, kterou většina lidí na škole nenáviděla pro její odvážné oblečení, střídání kluků a drzost. Dvě zcela opačné osoby a přece měly něco společného. Obě dvě ostatní lidi soudili krutým soudem. O Kelly říkali, že je děvka a čarodějnice. Ona si z toho, ale nic nedělala.

„Kdo ti ublížil?“ ptala se Kelly…

Halie mlčela a dívala se do země. Nemohla mluvit o tom, jaké peklo prožívá doma.

Kelly, ač jí všichni pohrdali a nebyla zrovna vzor ctností, tak se na Halie soucitně dívala a vážně jí chtěla pomoct. Snad proto, že Kelly sama moc dobře věděla jako to je být všemi nenáviděná a odstrčená. Kelly byla sice krásná, chytrá a zábavná, ale evidentně ani to nestačilo aby se její pověst ubránila pomluvám. Mrzí vás někdy že vás někdo pomlouvá? Myslíte, že vás pomlouvá proto, že je na vás něco špatného? Ne! To není proto. Samozřejmě nikdo není dokonalý, ale lidé se nepomlouvají pro chyby pomlouvaných, ale pro neuvědomělost a necitlivost pomluvačů. Neboli, pokud někdo chce pomlouvat, tak vás pomlouvat bude a je jedno pro co. Kdo chce pomlouvat, tak si najde vždycky něco a i kdyby jste byli třeba dokonalí, tak bode pomlouvat vaši dokonalost. Proto se netrapte těmi zlými řečmi. Nikdy!

„Víš, o mě říkají, že jsem děvka, ale není to pravda. Jen občas ráda střídám kluky. Ovšem kdybych byla kluk a střídala holky, tak to nikomu vadit nebude… Říkají o mě, že jsem čarodějnice, že vyznávám woodoo a že vyvolávám v noci duše zemřelých na svém zámku v lesích. To taky není pravda. Ráda se oblékám a češu odvážně a nikomu se za to zpovídat nehodlám. Razím heslo žij a nech žít.“

Chvilku bylo ticho až po chvíli Halie řekla…

„Mě se tvé vlasy líbí.“

„Vážně? Můžu ti učesat vlasy stejně jestli chceš!“ nabízela jí Kelly.

„Ne, to ne…já nemůžu…“

„Proč ne?“ podivila se Kelly.

„Prostě to nejde…“ odvětila tiše Halie.

„OK. Tak dobře…“

Od toho dne byly Kelly a Halie kámošky. Halie se sice nikdy nesmála ani neprojevila náznak radosti, ale s tím se už Kelly smířila a brala jí takovou jaká byla. Cenila si na ní spolehlivosti a upřímnosti.

Jednou spolu šly ze školy a potkaly nějakého Kellyina bývalého přítele. On byl trošku opilý a pokoušel se Halie políbit. Ta utekla pryč a Kelly se divila proč tak přehnaně reaguje…

„Hej, Halie, počkej, počkej…Co se děje? Proč jsi utekla? Vždyť to byla jen legrace… To on dělá vždycky, když mu představím některou kámošku…“

Halie se na ní podívala se slzami v očích.

„Pro tebe to byla jen legrace, protože neprožíváš to co já denně…“

„Počkej, jak to myslíš? Ty ho znáš nebo co?“

„Tady nejde to toho tvého kamaráda, ale o mého nevlastního otce…“

„Co je s ním? On ti nedovolí bavit se s klukama?“

„Ty to pořád nechápeš!“

„Tak mi to vysvětli! Halie, prosím!“

„Nemůžu…On mě zabije, když to někomu řeknu…“

„Jak jako zabije? Co nesmíš říct?“

„Já mám strach…Kelly, bojím se den ode dne víc a víc…“

„Jak se můžeš bát svého nevlastního otce?“

„Já…já už musím jít…“

„Halie!“

„Promiň, já nemůžu…vážně ne…“ říkala Halie a odcházela pryč.

 

Kelly vrtalo hlavou, co tím myslela… Čeho se bojí? Copak je její otec nějaký terorista?

Halie celý týden nepřišla do školy a Kelly o ní začala mít strach. Co se jen děje?

 

Potom viděla zprávy v televizi…

 

Mladá dívka spáchala sebevraždu spolykáním hromady prášků. Byla to Halie…  Dívka nechala dopis na rozloučenou, kde uvedla, že jí její nevlastní otec zneužíval již několik let a ona nemohla tu bolest a hanbu déle unést. Navíc ve škole jí ubližovali spolužáci a to už bylo příliš. Její nevlastní otec se nakonec po dlouhém výslechu doznal a šel do vězení.

 

Nač byl zmařen život mladé dívky? Kdo jí mohl soudit za to, že se nemohla nikdy smát…kdo jí bude vyčítat, že se vyděsila z polibku mladého kluka, který ji jen připomněl domácí peklo?

 

Poučení? Pokud stále ještě nevíte, tak vám to povím…Nikdy nikoho nesuďte za jeho chování, oblečení nebo cokoli, protože nikdy nevíte, čím ten člověk musel v životě projít?

 

 

 

 

Komentáře :-)

Přidat komentář

Přehled komentářů

P. - Tjn

21. 6. 2013 18:45

Skoro jsem stejná jako Halie

Julča - Re: Tjn

26. 6. 2014 16:35

Co jak jako stejna?